Ciel-kun slaví vánoce - kapitola 3. - problémy se sebevraždou

4. ledna 2013 v 9:52 | Akemi no Hoshi |  -povídky-
Tak a tady je závěrečný díl :P

"Ale, ale, už zase otravuješ." řekl jsem a hřbetem ruky se uhodil do čela. Ciel vstal a zeptal se: "Kdo vlastně zabil Pluta?" Všichni pokrčili rameny. "To já." řekl vášnivým hlasem Greil. "Protože to kvůli němu se Sebby trápil, a to Sebbymu nesluší." Zatnul jsem ruku v pěst a otočil se k mladému pánovi. "Smím jej zlikvidovat?" Ciel se pousmál: "Je li libo." Popotáhl jsem si rukavice, uchopil Greila a vyhodil jej otevřeným oknem. "Likvidace úspěšná." Po chvíli ticha jsme se vydali ke stromu, kupodivu na něm visely ozdoby a pod ním bylo pár dárků. Naposledy jsem se po mladém pánovi ohlédl a vydal se dokončit co jsem začal - sebevraždu.

*Sebastian zase zmizel!* Vydal jsem se ho hledat, spatřil jsem, když už byl mimo sídlo a mířil k lesu. Vyběhl jsem za ním a doběhl ho kousek před lesem. "Kam si myslíš že jdeš?" Překvapeně se otočil: "Mladý pane...rozhodl jsem se ukončit svůj život, neměl by jste u toho být!" Sklopil jsem hlavu a zasmál jsem se: "Na to se rád podívám!" Sebastian jen pohodil rukama a pokračoval směrem k lesu a já mu v patách.

Došel jsem k tomu pařezu jako včera, stoupl si na něj a uvázal si okolo krku hrubý provaz. Mladý pán stál naproti mě v udusané trávě a sledoval mě. *Něco tu nehraje!* upevnil jsem smyčku a skočil...

a ten krásný konec najdete pod perexem :PPP XD



Zíral jsem na něj, to byl tak blbej nebo to celý jen hrál? Houpal se na provazu a nevykazoval žádné známky života, já ale věděl že žije, věděl jsem to moc dobře. "Sebastiane, přestaň to na mě hrát a otevři oči!" Zakřičel jsem a on uposlechl. "Ale jak to že nejsem mrtev?" Povzdychl jsem si: "To ti ta mrtvá kočka tak moc zastínila mysl, cožpak nevíš, že démona nemůžeš zabít, alespoň ne tak primitivním způsobem. Nevím jak démona zabít, ale i dítě z mateřské školky by vědělo že takhle ne!" Došel jsem k němu a odvázal mu provaz z krku. Padl přede mne na kolena: "Omlouvám se mladý pane." Podal jsem mu ruku: "vstaň, půjdeme zpět, jsou vánoce, zapomeň na sebevraždu, jen zbabělci chtějí utéct za pomoci smrti skutečnosti!"

Uchopil jsem jeho ruku: "Máte pravdu jsem zbabělec..." Z očí se mi vyvalily slzy. "Já...brečím?" Ciel na tento jev hleděl stejně udiveně jako já. "Zdá se že i démoni mohou brečet.," Přikývl jsem. "Zdá se, že jo..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama